Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Hledání práce v Manchesteru 1: Cesta a ubytování

Hodnocení uživatelů: 0 / 5

Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 

 

Dnes Vám přinášíme příběh 3 kluků, kteří po maturitě vyrazili hledat práci do Anglie do města Manchester. V dnešním dílu se dozvíte zážitky z cestování a první dojmy z ubytování a nákupů.

 

Ahoj, zdravím čtenáře Anglického snu, v tuto chvíli již z Anglie. Občasnými příspěvky se vás budeme snažit informovat o našem působení v Anglii. Jsme tři kluci co se po maturitě rozhodli vyjet do Anglie poznat zdejší kulturu, vydělat si nějaké peníze a naučit se řeči. Zprvu jsme mysleli, že pojedeme za prací přes nějakou agenturu, ale když jsme zjistili, jaké peníze za to někteří chtějí, tak jsme se rozhodli jet „na blind“. Asi 14 dní před odjezdem domlouvám ubytování v Manchesteru a dostalo se mi odpovědi, že nebude problém a dokonce nám pomůžou najít i práci a vyřídit „papíry¨. S sebou si bereme každý zhruba 600 liber.

 

Zážitky z cestování

Rozhodovali jsme se mezi letenkou a jízdou v autobusu nakonec jsme jeli se Student Agency autobusem. Jízdenka do Londýna nás stála cca 1700 Kč pro jednoho a cesta trvala 18 hodin.  Pro informaci letadlem do Manchesteru doletíte za 2hodiny a 20minut. Celou cestu, kromě 6ti hodin nočního klidu pouštěli filmy, takže o „zábavu“ bylo postaráno. Na začátku cesty dostanete sluchátka, která si zapojíte do zdířky v sedadle před vámi a vyberete si mezi poslechem různé hudby nebo sledováním filmu. Sedačky jsou pohodlné, avšak pouze do té doby než si cestující před vámi sedačku sklopí. Já osobně měřím něco kolem 175cm a nevešel jsem se. Tímto bych také chtěl poděkovat té paní, co byla přede mnou, že když jsem odešel na záchod, že si sedačku sklopila ještě víc a já musel sedět s nohama v mezerách po stranách sedačky. Samozřejmě sklopení mojí sedačky by pomohlo, ale za mnou seděl klučina, který si opřel nohy o moje opěradlo a usnul. V autobuse jsem spal tak půl hodinky, takže jsem si objednával každou chvíli kafe, které je mimochodem zdarma. Takže, jestli někdo nemusí šetřit na cestě, tak rozhodně doporučuji letadlo. Do Londýna jsme přijeli včas, tak jsme si jenom doběhli vyřídit jízdenky na další jízdu autobusem do Manchesteru, která trvá 5hodin. Lístek pro nás tři vyšel za 60liber pro 3 i s 15librovým poplatkem za vyřízení od české kanceláře.

Asi po hodině čekání nastupujeme do autobusu. Řidič si odškrtává naši rezervaci a z jeho slov chápu, že batohy si máme hodit do první části úložného prostoru a nastoupit do prvního autobusu. Sedáme až úplně do zadní části autobusu s domněním, že se tam vyspíme. Bohužel k našemu překvapení záchod, který je tam umístěn, je celkem často používaný během jízdy a není tam zrovna příjemné ovzduší. Za cestu z Londýna asi třikrát přejíždíme křižovatky na červenou a je vidět, že řidič bude asi docela jezdec. Hodiny vůbec neutíkají, pořád jenom dálnice a touha po posteli je nepředstavitelná. Dvakrát stavíme na benzínkách, kde máme pokaždé asi 15minut pauzu. Občas řidič zvedne svůj mikrofon a něco zahuhlá. Po každém jeho řeči čehosi se začnou všichni smát, asi to bude veselá kopa. Poprvé se setkáváme s manchesterovským přízvukem v situaci kdy chce jít spolusedící na záchod. To co byste normálně řekli jako „Kud Aj“(Could I) v jeho podání zní jako „Kaďáj“, když telefonuje, jsem už úplně ztracený. Dojeli jsme na konečnou, což je v tomto případě Shudehill Station. Volám na číslo, které jsem dostal při domlouvání ubytování, tam se dozvídám, že si nevzpomínají, ale že pro nás přijede tak za hodinku kvůli tomu, že je mimo Manchester. Nasedáme do auta a jedeme cestou k našemu novému ubytování, kde začneme „nový život“. Cestou nám řidič vypráví, jak to v Manchesteru chodí a co nás v nejbližších dnech čeká. Přijíždíme na k našemu share-housu, vybrali jsme si nejlevnější variantu a to je nenáročné bydlení (ještě nabízejí- standardní a nadstandardní).

První dojmy z ubytování

Po vstupu dovnitř nejsem moc nadšený, protože luxus, jaký máte doma, tady v žádném případě nenaleznete. Bydlíme v jednolůžkovém a dvoulůžkovém pokoji. Za ubytování dáváme každý 305 liber (180Liber na měsíc za ubytování, 50liber vratný deposit a 75 liber za pomoc při hledání práce a vyřízení potřebných věcí (bankovní účet, pracovní povolení atd.)), další měsíce budeme platit jen 180liber. Jako spolubydlící máme 3 kluky z Litvy a jednu Slovenku. Za chvíli začínám přemýšlet, jaké by to asi bylo doma a jak to tady asi zvládnu. Vzpomínám na přátele, rodinu a docela mi chybí i někdo kdo mluví česky. Přemýšlím o odjezdu zpět domů, hledám cokoliv, co by mi zvedlo náladu a dodalo trošku sebevědomí. Zapínáme notebooku a zjišťujeme, že chytáme wi-fi od souseda, skvělá zpráva. K večeru se jdeme projít po okolí a cestou nalézáme polský obchod s potravinami. Nakoupíme potřebné věci, jako třeba pivo:). Angličtina prodavače je vynikající a tak všemu rozumím. Než se setmí, vracíme se na pokoj a unaveni jdeme spát (ještě samozřejmě dáme každý po pivu).

Ráno se probouzím již s lepší náladou, ubytování se mi začíná líbit, zjistíte, že ani víc nepotřebujete, všechno co potřebujete tu máte. Při ranní kávě potkáváme jednoho kluka z Litvy. Snažíme se domluvit anglicky, avšak zjišťuji, že to bude hodně těžký. Dozvídáme se, že je tu jen po dobu prázdnin a pracuje ve skladu v Tescu (kde je to prý dost těžké). V rozhovoru se mi podaří místo „Chtěli by jsme jít na jazykovou školu“  říct „Chodíme na jazykovou školu“. Po tom co slyší mojí hroznou angličtinu se ptá jakýže to jazyk studujeme.

 

Průzkum města

Odpoledne vycházíme do města zařídit si SIM kartu a zjistit nějaké levné shopy. Dojdeme do obrovského nákupního komplexu kde je snad všechno. Nejvíce nás zaujal obchod, kde je vše za jednu libru. K našemu překvapení to není obchod s podivnými věcmi, jako jsou u nás obchody „vše za 39 Kč“. Od šampónu RADOX až po HEINZ konzervy. Vše jsou známé značky, dokonce zde koupíte i plátky masa. Druhý obchod je se sportovním oblečením, kde nakonec podléhám slevám a kupuju boty LONSDALE za krásných 16liber. Vracíme se domů asi po pěti hodinách a sděluje své zážitky známým. Večer přichází pán, co nás ubytoval a dává nám adresu na jejich kancelář, kam máme zítra zajít a vyřídit si naše životopisy a bankovní účty. Večer jdu spát již s dobrou náladou. Je potřeba radovat se z maličkostí, které vám dají sílu pokračovat…

Příště napíšu, jak jsme dopadli v kanceláři a jak to vypadá s prací v Machesteru.

 

 

Nejnovější inzeráty

Poslední diskuze

  • Nejsou žádné příspěvky k zobrazení.