Již jsme se Vám dlouho neozvali a to proto, že se naplno rozjel pracovní koloběh, který se skládal z práce, jídla, spánku a tak stále dokola, takže nebyla síla a ani čas toho moc sepsat.  Ale samozřejmě nezůstanete ochuceni o naše zážitky a pracovní zkušenosti. Pojďme si stručně říct, co se za tu dobu stalo.

Mnoho lidí se ptalo na peníze a na to zdali se dají na farmě vydělat peníze. Odpověď je, že lze zde vydělat slušné peníze. Co se týkalo našich výplat, tak správně by to mělo být tak, že ji měl farmář nosit každý víkend, ale naše realita byla trochu jiná. Náš stále zaneprázdněný farmář ji nosil tak s týdenním zpožděním. Vše také probíhalo tak, že jsme si každý den zapisovali kolik jsme oddělali hodin a na konci týdne jsme nosili farmáři soupis kolik jsme toho odpracovali.  Nejlepší týdenní výplata byla cca 290 liber, jinak se výplata střídá v rozmezí 200-260 liber / týden a to už po odečtení ubytování, které činilo 31.5 libry/týden.

Zanechme konkrétních částek a řekněme si něco o práci, kterou jsme zažily.

28.6. – 2.7 V Anglii právě začaly pravé letní tropy, teploty se tlačí k 30 ˚C a ve skleníku ještě mnohem výš. Možná se to někomu zdá málo, ale nevím čím to je, že zdejší anglické slunce je daleko silnější než to naše a bez opalovacího krému se zde nedá přežít. Proto jsme se rozhodli stávat dříve, abychom se vyhnuli skleníkové výhni, takže jsme vstávali každý den mezi 5-6 hodinou ráno.  Sám farmář říkal, že takové teplo nebývá tak časté a několikrát nám donesl do fóliáku i zmrzlinu, aby aspoň trochu zchladil naše rozpálené těla. Tím, že jsme začali dřív, tak jsme i dříve skončili. I když jsme někdy dělali přesčas, protože když začnete dřív, tak den nějakým záhadným způsobem rychleji ubíhal.

Nečekejte, že po skončení práce kolem 15:00 (normálně se končilo v 17:00)se v karavanu zchladíte. Karavan byl většinou tak rozpálený, že i když se naplno větralo, tak se tam nedalo moc být, a proto někteří z nás chodili do sadu si lehnout se spacákem pod strom, kde příjemně v chládku pofukoval větřík.

3.7. Město Hastings nás natolik zaujalo, že jsme si vzali další den volna (tzv. day off) a vydali se do tohoto přímořského města, kde jsme podlehli nakupování na vlnách vysokých slev.  Když jste už u moře, tak by to nebylo ono kdyby jste si nekoupili vyhlášenou anglickou pochoutku „fish and chips“ neboli ryba s hranolky. Důležité je hranolky pořádně osolit, aby měli nějakou chuť, silnější nátury si také mohou hranolky pokapat octovou šťávou, které se marně snažíme stále přijít na chuť.

Po posilnění na pláži jsme se vydali do rybářského muzea, kde bylo vstupné zdarma a poté do dalšího muzea vraků a předmětů vytažených z moře. Pro lepší představu vám poslouží několik následujících snímků.

Naše další kroky vedly na lanovku, která nás vyvezla na kopec, odkud byl nejlepší výhled na město Hastings a také na nekonečně daleké moře. Z jedné strany kopce se nacházely pískovcové jeskyně tzv. pašerácké jeskyně (Smugglers adventure), které nás zaujaly a tak jsme se vydali je prozkoumat. Cena byla celkem vysoká, avšak velmi pěkně udělané audiovizuální efekty nás zasvětily a přenesly do doby pašeráků.

4.7 – 9.7 Tento týden byl trochu rozhozeným, protože se jahody sbíraly ob den, takže jeden den jste vstávali brzo a druhý zase později a šly se protrhávat různé odrůdy jablek.

10.7 Ráno jsme pracovali 3 hodinky na jahodách a poté, protože bylo kolem 8 hodiny ráno, tak jsme vyrazily utrácet naše vydřené peníze do města Ashford, místními obyvateli nebylo příliš oblíbené a nazývali ho trefně „trashford“ (trash = odpad). Ale pokud hledáte město, kde najde spoustu obchodů tak svůj účel splní. Největším lákadlem byl pro nás obchodní komplex, který vypadal jako velký cirkus a nazýval se Designer outlet. Zde se nacházela spousta značkových obchodů, kde jste mohli pořídit za vynikající ceny značkové oblečení. Slevy typu 70 % off na nás číhaly na každém kroku a značková trička za pár liber nebyly výjimkou.

Poté jsme vyrazily také prozkoumat centrum města. Město nepatří mezi nejkrásnější, ale nachází se zde jedna ulice, která je plná obchůdků, občerstvení a určitě stojí také s velkým nákupním centrem za návštěvu. Zaujal nás také obchod, kde byly všechny výrobky za 99 pencí (necelých 30,- Kč), ale nečekejte obchody nevalné kvality a neznámých výrobků jako u nás, zde nakoupíte známé značky za skvělé ceny.

11.7 – 23.7 Tyto 2 týdny se nic zvláštního nedělo.  Naše práce v prvním týdnu byla protrhávání jablek v různých sadech. Jak farmář říkal, tak letošní úroda je pro něj nejhorší za 5 roků, takže na některých stromech byly třeba pouze 2 jablka a na jiných více. Začátkem druhého týdne nás farmář zavedl nedaleko našeho karavanu na novou práci a to protrhávání hrušek. Principiálně je to stejné jako u jablek, velké trsy (banch) se musely protrhat na 2-3 hrušky, aby větve pod tíhou nepraskly. Pro mě osobně to byla práce celkem zábavná a byla to příjemná změna. Ze začátku jsme měli trochu zmatek, které hrušky protrhávat, protože byly mezi sebou 3 různé druhy a pouze jeden druh se měl finovat (protrhávat).

Největším překvapením, pro nás bylo, že když jsme v úterý 20.7 došli jako každé ráno před farmářův obchod, aby nám zadal práci tak tam nebyl. Došel jeho zaměstnanec Robert, s jehož angličtinou máme stále problémy, ale pár slov člověk alespoň pochytí a zbytek si domyslí a řekl nám, že farmář tady dnes není a že budeme naposled sbírat jahody ve skleníku a poté je nůžkami ostříháme. Ostříhat 2 skleníky jahod nám ve třech lidech zabralo 2 celé dny a ruky jsme potom už ani necítili a některým se i v noci zdálo, že rukama stříhají. Jak jsme se později dozvěděli i když to bylo přísně tajné, tak farmář odjel někam na dovolenou a ani nám nerozdal pracovní úkoly.