Letošní rok Vám přinášíme zkušenosti z farmy, která se pyšní čerstvě sbíranými jahodami, malinami, hruškami, jablky a chřestem.

Tato malá, nenápadná farma s rodinou atmosférou se nachází v samém srdci Kentu, který je také nazýván zahradou Anglie.

Stejně jako u třešňové farmy, i zde budeme psát naše zážitky na pokračování, s tím rozdílem, že jsme se nerozhodli tyto události z farmy sepisovat až po příjezdu, nýbrž to do vašich počítačů dojde ještě horké, přímo od nás z Anglie!

Na této farmě jsme od 10. 6. a náš plánovaný odjezd je dne 10. 9. 2010.

1.DÍL 9.6. – 13.6.

Středa 9.6. –  jako obvykle jsme zalezli do autobusu společnosti Eurolines, se kterou jsme nad míru spokojení, na Florenci v Praze, kde se tak jako každý rok hojně množí romské rodinky i s malými dětmi. Bohužel, tentokrát jsme proseděli v autobuse přes 24 hodin, takže jsme se už těšili na to, až budeme stát pevně na nohách. V Brně hrozná vedra, cestou do Prahy nás stihly lijáky a kroupy, naštěstí to do Prahy nestihlo dojít, tak jsme díky tomu zůstali suší. Cesta po republice probíhala jako vždy bez problémů, ovšem jak bývá často u nás Čechů pravidlem, jakmile jsme přejeli české hranice s Německem, už nás hoši brali. Jen chvíli jsme se zdrželi při pasové kontrole a kupodivu nikoho nevysadili, jak jsme ostatně minulý rok zažili. Francouzská kontrola byla o něco méně příjemná. Chlap vlezl do autobusu, ani nepozdravil a něco zařval, pak hned nastoupil černý labrador a asi 5 krát pročuchával autobus, jestli nenajde drogy. Bylo vidět, že se pán snaží a hledá. Pak ještě otevřeli kufry a psík se prodíral kufrem za kufrem. No a nakonec jsme si všichni museli vystoupit a předkládat pasy u Francouzů u Angličanů, což nás natolik zdrželo, že jsme prošvihli vlak do eurotunelu 9:20 (pouští nejpozději do 10 minut před odjezdem) a čekali jsme tedy na 9:50, který se ale z neznámých důvodů zrušili a museli jsme čekat až na 10:06. Není to někdy krása být Čechem?

Cesta eurotunelem trvá asi 30 minut. Celý autobus vjede do vlaku, vypnou se motory, tudíž i klimatizace, takže tam bývá někdy nesnesitelně vydýchaný vzduch.

V Doveru jsme pak vystoupili a chtěli odjet autobusem na Dover Priory station, kde jsme se měli naložit do vlaku, který jede do Ashford International. Problém nastal hned v Doveru, kdy jsem řidiči oznámila, že bych chtěla 3 lístky na Dover Priory station (1 stál 2 libry) a dala jsem mu papírovou 10-ti librovku a on mi řekl, že nemá na vrácení. Tak jsme museli všechny věci zase vyházet a běžet rozměnit, abychom mu dali přesně.

V Dover Priory Station jsme si pak koupili skupinový lístek do Ashfordu ( od 4 osob je ve vlaku sleva), jeden stál 5.75 liber. A čekali jsme na vlak. Museli jsme se ale přesunout na druhé nástupiště. Zvláštností u některých malých vlakových nádraží je to, že nemají podchod, ale nadchod.

S farmářem jsme se domlouvali, že mu zavoláme, až budeme v Ashfordu a tak jsme volali a volali, dvakrát nás zastihla super hlasová schránka a už jsme začali myslet na nejhorší, že pro nás nedojede a musíme se dopravit sami. Farmář ale naštěstí nakonec napsal, že dojede.

Farmáře jsme poprosili, aby nás ještě zavezl do Tesca na nákup. Musím říct, že minule tu měli méně nám známého sortimentu, docela se polepšili. O nakupování potravin se ještě zmíním někdy příště.

A protože jsem měla ještě chvilku, než farmář dojede, šla jsem se podívat do neodolatelného anglického obchůdku nejen s kuchyňskými potřebami. Měli tam doslova nádherné věci, ve výloze se na mě usmíval můj budoucí deštník s anglickou vlajkou. Chtěla jsem si tam koupit struhadlo na sýr a lis na česnek. Krásné ocelové struhadlo se na mě usmívalo v koutě obchodu za 8.99 liber. Bylo stejné, jako to naše, jen mělo ještě navíc na boku  struhadýlko/kráječ na rajčata a okurky. Lis na česnek byl parádní! Takový bych asi v česku nesehnala. Jako by měl napsáno: lisuji a čistím sámJ.I když stál 15.99 liber, nemohla jsem prostě odolat. Příště si ještě musím koupit unikátní kráječ na vajíčka-byla to taková zajímavá kopule.

Když jsem šla k pokladně, prodavačka se usmála a zeptala se mě,jestli mám občanský průkaz. A já jsem řekla, že ne, protože jsem si myslela, že se mě ptá, jestli mám zákaznickou kartičku, jako v každém obchodě. Jenže pak jsem pochopila, že chce občanku kvůli tomu, jestli už mám osmnáct let (přitom mi je 21-asi vypadám ještě dobřeJ), že prý by mi to struhadlo jinak nemohla prodat, prý že to může být použito jako zbraň! No věřili byste tomu? Tak dobře jsem se už dlouho nezasmála.

Sobota 12.6. – Konečně práce! Protože bylo chladné počasí,  je veškerá úroda ve Velké Británii zpomalená a tak musíme čekat a brát každou malou práci. Dnes jsme se již dočkali, ráno v 8:30 nám u karavanu řekl John (Skot - náš soused), že máme jít k poli chřestu (asparagus).  Počasí nám přálo, ale země byla po ránu ještě nasáklá vodou, tak jsme se museli vybavit gumáky.

U pole nám John vysvětlil, jak máme sbírat chřest a jak má být velký.  Chřest se sbírá do malých košíku a opatrně se co nejvíce u země odřízne. Práce to nebyla špatná, ale šlo na nás poznat, že jsme se ještě nedostali do pracovního tempa a záda začali také bolet, protože si ještě nestihla zvyknout na pracovní změnu J Pole bylo malé a ve 3 lidech jsme ho vysbírali za 1 hodinu a 20 min, takže žádná sláva, ohledně vydělaných peněz. Poté jsme se vydali do tzv. „pack house“, kde jsme dostali ještě drobné práce,  jako bylo třídění jablek, navážení 10 liber a jejich skládání do tašek.  Jak jsem se později dozvěděli, tyto jablka se prodávali na farmě v obchodě jako potrava pro ptáky.. no tak neudělejte radost vašemu ptáčku za pouhé 1,3 libry ..

Pak naše práce skončily a po vydatném obědě jsme se vydali do města dokoupit nějaké zásoby v Tescu. Všude po Tescu pobíhali lidi oblečení do triček s anglickou vlajkou a fotbalovým národním týmem. Všude na barácích jsou rozvěšené vlajky a za každým autem je malá vlaječka. Nevěřili byste, jak moc Angličané fotbalem žijí.

Den ještě neskončil a vydali jsme se hledat internet. Možná vás napadá kde? V Anglii nemá spousta rodin zabezpečený internet, a tak se můžete pomocí vašeho notebooku na jejich síť připojit. Po dlouhém hledání jsme našli internet za křovím v poli, nedaleko jednoho rodinného domku.Internet je sice i v městské knihovně, kde vás posadí ke stolku s počítačem zdarma na jednu hodinu, nicméně je to asi 50 minut rychlou chůzí od farmy a zavírají už v pět hodin, proto jsme zvolili schůdnější variantu.

Právě z tohoto místa vám budeme přinášet nejčerstvější zprávy.

Neděle 13.6. – Dneska ráno jsme si zase šli na pole na hodinku zahřestit. Dost jsme se i divili, že chřest docela rychle roste. Poté se nám dostalo velké cti od farmáře, že jeden z nás, vyvolený, mohl jít sbírat maliny do skleníku a strávit tam skvělé dvě chutné hodiny. Pak už jsme si užívali volný den.